Aktualizované znění

Smlouva o půjčce vzor - Zapůjčka dle zákona č. 89/2012 Sb. nový Občanský zákoník

vytvořte si vlastní smlouvu o půjčce rychle a správně

Hodnocení:
/ 5
Vaše hodnocení: / 5

Judikatura ke Smlouvě o půjčce

K dohodě o ponechání doby splnění na vůli dlužníka

Doba splnění může být na vůli dlužníka ponechána pouze dohodou, tj. musí být výslovně dohodnuto, že splatnost dluhu závisí na vůli dlužníka. Takováto dohoda může být formulována různě, zpravidla tak, že dlužník zaplatí, „až bude chtít“ nebo „až bude moci“. Ustanovení § 564 obč. zák. se však nevztahuje pouze na případy, kdy splatnost závazku byla výslovně dohodnuta tak, že závisí na vůli dlužníka, ale i na případy kdy splnění závazku závisí na okolnosti, kterou může ovlivnit jen dlužník. Odvolací soud rozhodl v dané věci správně, jestliže dovodil, že splatnost půjčky byla ponechána ve smyslu ustanovení § 564 obč. zák. na vůli dlužníka, bylo-li ve smlouvě o půjčce účastníky sjednáno, že dluh bude věřiteli vrácen poté, kdy se dlužník stane ziskovým.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1869/2013, ze dne 24. 7. 2013

K určitosti ujednání o úrocích při poskytnutí peněžité půjčky

I. Smlouva o půjčce uzavřená podle ustanovení § 657 občanského zákoníku zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté půjčky; samotná skutečnost, že dlužník je podnikatelem a že poskytnutou půjčku použil pro účely své podnikatelské činnosti, nemůže vést k závěru o vzniku obchodního závazkového vztahu mezi ním a věřitelem ve smyslu ustanovení § 261 obchodního zákoníku, v němž by bylo možné výši úroků z prodlení dohodnout podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku.

II. Dispozitivní povaha ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku umožňuje úroky při poskytnutí peněžité půjčky dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem, ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.

Není-li ujednání o úrocích při poskytnutí peněžité půjčky vyjádřené slovy samo o sobě jednoznačné, neboť není srozumitelné (z hlediska způsobu vyjádření tohoto projevu vůle nelze dovodit, jaká vůle měla být vyjádřena) nebo určité (projev vůle je sice srozumitelný, ale není zřejmý jeho obsah), je třeba vždy přistoupit k výkladu (interpretaci) projevu vůle podle pravidel uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku.

V posuzovaném případě se dlužník ve smlouvě o půjčce zavázal poskytnutou půjčku vrátit věřitelům „včetně sjednané odměny ve výši 550.000,- Kč“. Vzhledem k tomu, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky jsou odměnou za užívání půjčené jistiny a že mohou být dohodnuty také pevnou částkou, nelze ze samotného ujednání o odměně ve výši 550.000,- Kč obsaženého ve smlouvě o půjčce, v níž není výslovně uvedeno, že tato odměna představuje dohodnutý úrok, dovozovat neurčitost tohoto ujednání, a tedy jeho neplatnost podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku, aniž by takovému závěru předcházela interpretace projevu vůle podle pravidel uvedených v ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 869/2012, ze dne 19. 3. 2013

K prokázání odevzdání předmětu půjčky smluvním prohlášením

I. Břemeno tvrzení nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil.

II. Jestliže smlouva o půjčce obsahuje prohlášení dlužníka, že převzetí půjčky od věřitele potvrzuje svým podpisem na smlouvě (o pravosti podpisů smluvních stran na smlouvě přitom není namístě pochybovat, neboť byly úředně ověřeny), odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit bez dalšího obraně dlužníka, že předmět půjčky od věřitele nepřevzal, resp. dovozovat, že smlouva o půjčce opatřená ověřenými podpisy účastníků není dostačujícím důkazem pro prokázání opaku.

Účastníkům občanskoprávních smluvních vztahů by mělo být naopak umožněno spolehnout se na to, že zcela zřejmý obsah jejich smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě jeho pouhého popření ze strany účastníka, který nechce nést následky porušení povinnosti ze smluvního vztahu (resp. nechce být nositelem povinností založených smluvním vztahem).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2547/2011, ze dne 21. 6. 2012

K neurčitému ujednání o splatnosti dluhů z půjček

Jestliže se účastníci smlouvy o půjčce ohledně vrácení půjčených finančních prostředků dohodli jen tak, že „peněžní půjčka bude splácena průběžně“, aniž sjednali konkrétní výši a termíny jednotlivých splátek, nelze posoudit jejich ujednání o splatnosti dluhů z půjček jinak než jako neurčité.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2782/2010, ze dne 25. 4. 2012

ÚS: K interpretaci právních úkonů (smlouva o půjčce)

Při výkladu smluvních ustanovení je nutno dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle. Podle platného českého občanského zákoníku, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§ 35 odst. 2 ObčZ).

Porušení ústavně zaručených základních práv se tedy orgán veřejné moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem podústavního práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2061/08 ze dne 07.04.2011

K důkaznímu břemenu (půjčka), k povaze soukromé listiny

I. Ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že mu poskytl finanční prostředky a že žalovaný dluh řádně a včas nezaplatil. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o půjčce a že podle ní bylo dlužníku plněno, spočívá na věřiteli. Jsou-li tyto skutečnosti prokázány, pak věřitel unesl důkazní břemeno.

Důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla za následek zánik dluhu, leží na dlužníkovi.

II. V případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé litiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny.

Oproti listině veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukromé listiny stačí „formální“ popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 472/2007, ze dne 30. 4. 2009

K předání půjčené částky převodem na bankovní účet třetí osoby

Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nelze ani vyloučit, aby se smluvní strany dohodly, že peníze, které již byly dlužníkovi předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky. Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou, nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi podle § 657 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, ze dne 11. 11. 2008

K absenci ujednání o době vrácení poskytnuté půjčky

I. Ve smyslu § 657 obč. zák. není podmínkou platnosti smlouvy o půjčce, která může být uzavřena i ústně, doba vrácení půjčky; splatnost půjčky může věřitel přivodit tím, že požádá dlužníka o splnění dluhu.

II. K určitosti dohody o započtení poskytnuté půjčky – bez právního shrnutí

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1989/2007, ze dne 25. 6. 2008

K zapůjčení peněz formou bezhotovostního platebního styku

I. Peníze lze dlužníku zapůjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku (srov. 29 Odo 350/2003)

II. Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, což znamená, že k této smlouvě nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním (slovy zákona „přenecháním“) předmětu půjčky dlužníku.

III. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích § 657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je).

S přihlédnutím k tomu, že způsob zapůjčení předznamenává také okruh skutečností, jež mají být v soudním řízení dokazovány, patří i on mezi rozhodující skutečnosti, jež mají být vylíčeny v žalobě o zaplacení půjčených peněz (§ 79 odst. 1 o. s. ř.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 475/2006, ze dne 24. 7. 2008

Ke vzniku půjčky při předání částky bezhotovostním převodem

Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 454/2006, ze dne 29. 5. 2008

K promlčení půjčky bez splatnosti, k „vrácení“ půjčky převodem nemovitosti

I. Pro smlouvu o půjčce je charakterické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených a dlužník se zavazuje vrátit mu věci stejného druhu. V případě půjčky je tedy pojmově vyloučen závazek dlužníka vrátit věřiteli věc individuálně určenou.

Sjednali-li účastníci smlouvy o půjčce, že dlužník věřitelům vrátí nemovitosti, které od nich předtím koupil, nebo jim vrátí půjčenou částku 410.000,- Kč, je platnou pouze ta část, jíž se dlužník zavázal vrátit dluh v penězích. Ujednání účastníků, podle něhož jednou z alternativ plnění bylo vrácení nemovitostí, způsobuje částečnou neplatnost smlouvy ve smyslu § 41 obč. zák., neboť důvod neplatnosti se vztahuje na část právního úkonu, jež je oddělitelná od ostatního jeho obsahu.

II. Nebyla-li splatnost dluhu dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, lze o splnění dluhu požádat dlužníka kdykoli. Ten je pak povinen splnit ve smyslu § 563 obč. zák. dluh prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

Může-li věřitel vyvolat splatnost dluhu (může-li požádat dlužníka o splnění dluhu), pak - objektivně posuzováno - může své právo i vykonat (podat žalobu k soudu). Prvá objektivní možnost vykonání práva je tedy dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat. V těchto případech je proto třeba považovat za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby ten den, který následuje po vzniku právního vztahu sjednaného na neurčitou dobu. Proto tam, kde jde o právo z časově neomezeného právního vztahu, je pro počátek promlčecí doby rozhodný den, následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu a nikoli den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.

Přijetí názoru odvolacího soudu o vázanosti počátku běhu promlčecí doby na den splatnosti dluhu a nikoli na den vzniku právního vztahu, ze kterého dlužníku vznikla povinnost k plnění, by zde znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby (ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení) prakticky na neomezenou dobu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 846/2006, ze dne 24. 7. 2008